Kolektivizace a transformace československého a českého zemědělství v letech

Kompletné špecifikácie

Předmětem této práce je sledování proměn určitého výseku právního řádu, regulujícího organizaci a fungování zemědělství, v období přechodu z jednoho režimu do jiného režimu a v období jejich stabilizace. Práce pojednává o normativní regulaci československého a českého zemědělství v období uplatňování jeho kolektivizované podoby a v druhé části pak v období přechodu československého a českého zemědělství na jeho tržní podobu. Kolektivizace a vlastní vývoj socializovaného československého zemědělství je vymezena léty 1949 až 1990, transformace či spíše dekolektivizace a další vývoj tržního, nejprve československého a poté českého zemědělství, je datován od roku 1990 prakticky dodnes, přičemž tato práce se zabývá vývojem zkoumané právní úpravy jen do roku 2004, tedy do doby vstupu České republiky do Evropské unie. Od roku 2004 právní úprava již přestává být výlučnou záležitostí českého státu a musí být přizpůsobena právu Evropské unie, stejně jako ekonomické podmínky fungování tržního zemědělství jsou modifikovány uplatňováním společné zemědělské politiky Evropské unie. Kolektivizace a dekolektivizace je v této práci pojata z hlediska jejich družstevních forem, přičemž specifická problematika státních statků byla v této práci ponechána vědomě stranou, přestože podíl státních statků na socializaci zemědělství jistě není zanedbatelný. Tato práce analyzuje nejprve výchozí podmínky pro proces kolektivizace ve smyslu stratifikace zemědělských podniků a přehledu právního vývoje této oblasti v předválečném období a v období protektorátu Čechy a Morava, tedy vývoj v létech 1918-1945. Další pasáž je věnována poválečnému vývoji právní úpravy mezi léty 1945 - 1947, kdy se dominantně tvořily nejen právní podmínky pro kolektivizační proces v létech následujících. Hlavní část textu věnovaného problematice právní regulace kolektivizace československého zemědělství pojednává o právním vývoji v létech 1948 až 1958, kdy byla fakticky i právně kolektivizace provedena, přičemž koncem tohoto období došlo jednak k přijetí nové právní úpravy právního postavení jednotných zemědělských družstev a jednak k částečné revizi pohledu na kolektivizační procesy. Právě v tomto období byla úloha právních norem mnohdy až sekundární za primární rolí směrnic, pokynů a nařízení hegemona politické moci. Následná etapa mezi léty 1959-1974 začíná a končí novou a vždy ještě detailnější právní úpravou postavení jednotných zemědělských družstev a vyznačovala se upevněním jejich právního postavení, novými formulacemi zásadních právních institutů družstevního zemědělství. Tyto instituty byly 1 samozřejmě i nadále zprvu projednány a inspirovány vedoucí politickou silou – komunistickou stranou, avšak regulace zemědělství probíhala mnohem formálněji prostřednictvím právních norem různé právní síly a nikoli už dominantně na základě tajných pokynů či směrnic, jak tomu bylo v období předcházejícím. Mezi léty 1975 až 1990 dochází rovněž k dalšímu upevnění právního vymezení kolektivizovaných subjektů, zákonodárce dále rozšířil možnosti hospodaření jednotných zemědělských družstev a v nové právní úpravě (zejména té z roku 1988) je patrný určitý vliv v té době probíhajících celospolečenských procesů. Druhá část práce pojednává o transformaci československého (a posléze od 1.1.1993 jen českého) zemědělství, tedy o procesu dekolektivizace a přizpůsobení zemědělského podnikání tržnímu hospodářství. Z hlediska právního vývoje pak druhá část práce analyzuje jednak období let 1990 a 1991, kdy byly přijaty rozhodující právní normy upravující užívání zemědělské půdy a obnovu vlastnických vztahů k půdě, stejně jako normy upravující privatizaci majetku státu, v dané souvislosti především privatizaci státních statků. Dále je v práci popsán vývoj právní úpravy v období let 1992 až 1993, které bylo ve znamení přijetí rozhodujícího dekolektivizačního zákona č. 42/1992 Sb., ale i základního právního předpisu upravující podnikatelskou činnost, zákona č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník. Tímto procesem se vytvořily nové právní formy jednak podniků fyzických osob a různé obchodní společnosti. Podíl zemědělských družstev na obhospodařované zemědělské půdě klesl z 61,4% v roce 1989 na 49,4% v roce 1993. Práce také analyzuje vedle vlastního vývoje právních norem v období let 1991 až 2004, i základní právní instituty uplatňované v procesu přeměny organizace a fungování zemědělství v tomto období, včetně vývoje judikatury v této oblasti. Téma procesu normativní regulace československého a českého zemědělství v období jeho kolektivizované podoby a dále v období jeho přechodu na podobu tržního zemědělství nebylo dosud podrobněji zpracované. Cílem této práce je nejen analýza souboru právních základů politických procesů kolektivizace a dekolektivizace, ale i kritický právní rozbor rozhodujících právních institutů regulujících společenské vztahy v zemědělství ve zkoumaných obdobích. Práce si ovšem neklade a ani nemůže klást za cíl vyčerpávajícím způsobem se zabývat veškerými právními normami, zákonnými i podzákonnými, regulujícími fungování československého a českého zemědělství v uvedených obdobích zásadních přeměn života společnosti. Práce analyzuje určující právně normativní prostředky, sloužící a vedoucí k realizaci oněch zásadních přeměn v organizaci a fungování zemědělství. Při tomto 2 přístupu se ovšem nelze vyhnout nebezpečí někdy povrchnějšího studia dané problematiky a někdy příliš obecné polohy výkladu. Práce se nicméně snaží prohloubit dosavadní znalosti o těchto otázkách a přinést některé nové pohledy a aspekty do tohoto výzkumu. Práce dospívá k poznání, že ideologická podmíněnost a náplň práva v období kolektivizace a i transformace českého (československého) zemědělství je zjevná, byť rozdíly jsou podstatné. Právní normy zejména v období počátku kolektivizace demonstrují především rozpor s hodnotovým systémem převažující části společnosti a jejich aplikace byla proto převážně spojena se státním donucením. Právní normy z období transformace jsou pak poznamenány výraznou nekvalitou, kterou lze jen zčásti přičítat jejich ne vždy profesionální tvorbě v prostředí otevřeného demokratického politického střetu různých zájmových skupin. Jejich aplikace byla sice rovněž provázena státním donucením, ale značně neefektivním, přičemž tuto nízkou efektivnost jen zčásti přičítat nesporné legislativně technické nedokonalosti právních předpisů upravujících proces dekolektivizace zemědělství a jeho přizpůsobení tržnímu hospodářství. Právní normy v procesu kolektivizace, dekolektivizace a transformace československého a českého zemědělství ve druhé polovině 20. století v obecné rovině představují zásadní a rozhodující nástroj při vytváření nových, respektive jiných společenských vztahů v organizaci zemědělství , ale i – odvozeně – života lidí na československém a českém venkově. V takových situacích, kdy právo představuje rozhodující nástroj a prostředek státně politické přeměny společnosti, je prakticky nemožné, nebo jen omezeně realizovatelné, aby právní normy respektovaly současné (v době jejich přijetí) podmínky a možnosti právní regulace a proto jsou – a nemohou nebýt - daleko více projevem vůle politického hegemona než odrazem objektivních potřeb právního uspořádání konkrétních společenských vztahů. Uvedená skutečnost se nutně odráží v tom, že rozhodující právní instituty použité k regulaci nových právních vztahů často nemají jednoznačný obsah, nejsou jasné a přesné, což samozřejmě vede k problémům v aplikační praxi a negativně ovlivňuje efektivnost právní úpravy.