Naše normalizace

vyd. Člověk v tísni

img

 

Dostupnosť: dodanie do 7-10 dní
Číslo produktu: CVT6118
Výrobca: Člověk v tísni
Rok vydania: 2011
Počet strán: 214
Väzba: mäkká
EAN kód: 9788087456118
bez DPH : 9,33 €
s DPH (10 %):
10,26 €

do košíka:
  ks  

Kompletné špecifikácie

Jak se žilo v Československu v letech 1969-1989? Co jsme tu vlastně tenkrát měli za režim? Bylo to jen otravné zřízení, které občany drobně šikanovalo, nebo promyšlený dusivý systém, soustavně utlačující ty, kdo se mu v každodenním životě nepřizpůsobili a "vybočovali z normy"? Těchto otázek se dotýká sborník Naše normalizace, v němž na poslední dvě dekády čs. komunismu vzpomíná více než třicet osobností především kulturního a veřejného života. Osloveni byli hlavně lidé, kteří "za Husáka" nedělali kariéru, ale snažili se uchovat si maximální možnou míru osobní svobody, pokoušeli se vytvářet něco smysluplného pro sebe či pro druhé. Ve sborníku, který edičně připravili Adam Drda a Karel Strachota, najdete mimo jiné vzpomínky spisovatelů Jaroslava Formánka, Lubomíra Martínka a Terezy Boučkové, texty novinářů Zbyňka Petráčka, Ondřeje Štindla a Daniela Kaisera, příspěvky politologů Bohumila Doležala a Josefa Mlejnka a mnoha dalších. Součástí publikace je obrazová příloha sestávající z prací předních českých fotografů, například Karla Cudlína, Dany Kyndrové a Luboše Kotka. Kniha volně navazuje na loňskou publikaci Mýty o socialistických časech, která vyvolala značný zájem čtenářů.

Recenze v Médiích

Dějiny trochu jinak

Kateřina Kadlecová, REFLEX, 24.11.2011
Skvělým doplňkem učebnic dějepisu je sborník Naše normalizace (vydal Člověk v tísni; 213 stran), která vychází u příležitosti sedmého ročníku vzdělávací akce Příběhy bezpráví. Zatímco loňská doprovodná publikace Mýty o socialistických časech vzbudila kritickou diskusi, aktuální projekt již lze označit za vynikající. Hned 33 osobností veřejného života (nutno poznamenat, že jde o oponenty komunistického režimu) zprostředkuje svou zkušenost s rozličnými aspekty dvaceti krušných normalizačních let pomocí rozhovorů, esejů, vyprávění. Kromě obecně známých, na konkrétních případech demonstrovaných jevů si připomeneme plíživě nechutné detaily – třeba to, že znormalizovaní rodiče o svých potomcích ve společnosti mluvili jen jako o „klukovi“ a „holce“.


ZjBmM2Q2