Úvod »Medzinárodné vzťahy a politika»Politológia » Autorita v abrahamských náboženstvích
Otázka vztahu politiky a náboženství získává v posledním období znovu na aktuálnosti, a to nejen v souvislosti s následky teroristických útoků v USA z 11. září 2001. Již delší dobu poukazují někteří autoři (např. francouzský sociolog Gilles Kepel) na znovuobnovení intenzivní vazby mezi náboženskou identitou a některými politickými hnutími v různých částech světa. V tomto kontextu je nezbytné znovu promýšlet a nově analyzovat měnící se společenskou a politickou funkci náboženských společností v rozdílných kulturních, sociálních a politických prostředích. Centrum pro studium demokracie a kultury se proto rozhodlo iniciovat mezioborový výzkum vztahu politiky a náboženství a prostřednictvím samostatné ediční řady vytvořit nový prostor pro přehlednou prezentaci jeho výsledků.
První svazek ediční řady Politika a náboženství seznamuje s historickými i současnými podobami autority v judaismu, křesťanství a islámu. Ambicí editorů nebylo komplexně zmapovat všechny otázky související s autoritou v celých dějinách těchto náboženství ani podrobit analýze veškeré posvátné texty a jejich relevantní komentáře. Cílem sborníku je spíše prezentovat autoritu jako nosné téma pro reflexi vztahu mezi náboženstvím a politikou a nabídnout českému čtenáři inspirativní pohledy na různé náboženské tradice z perspektivy jejich vztahu k náboženské a politické autoritě.
Editoři publikace jsou přesvědčeni, že sledovaná otázka pojetí autority a v širším smyslu celá problematika vztahu mezi náboženstvím a politikou nejsou zajímavé jen z hlediska své aktuálnosti, ale že si zaslouží zkoumání i pro svůj obecný kulturní význam. Kniha je tedy určena nejen odborníkům a studentům z řad teologů, religionistů, politologů a sociologů, ale též širšímu čtenářskému publiku se zájmem o dějiny náboženství a kultury.
Profesor PETR FIALA (*1964) je politolog a politik, významná osobnost veřejného života.
Předseda Občanské demokratické strany se už jako student v osmdesátých letech podílel na činnosti protirežimních občanských iniciativ. Po listopadu 1989 zakládal a vedl několik vědeckých pracovišť, politologických ústavů a kateder. Byl po dvě funkční období rektorem Masarykovy univerzity, která se pod jeho vedením stala úspěšnou a moderní institucí s významem přesahujícím střední Evropu.
Do širšího povědomí vstoupil také jako ministr školství v letech 2012–2013.
Ve své vědecké práci se zaměřuje na srovnávací politologii a evropskou politiku. Napsal řadu oceňovaných publikací, v posledních letech vyvolaly pozornost knihy Evropský mezičas (2007, 2010) a Politika, jaká nemá být (2010).